3.kapitolka

21. srpna 2007 v 16:53 | Martina
Tááááák, a tady máte další kapitolku, brzy, teda myslím ještě tento týden tam dám ještě čtvrtou. Tuhletu kapču chci věnovat mé nej kámošce Ifuldě a kámošce přes blog Ewilan, která mě perfekně inspirovala. Přidám sem jednu anketu, tak se prosím zapojte...jo, a chtěla bych se ještě vás zeptat...je tam povídka Samantha, ale nevím, jestli tam mám přidat další kapitoli, páč čtete tady tuto. Tak mě prosím napiště jestli mám pokračovat! :-)
P.S. Budu mocinky ráda aspoň za 8 komentíků a každý od někoho jiného. Přeji pěkné počteníško!

Byl příjemný letní podvečer…babí léto mělo přijít teprve za týden. Dnes byl výjimečný den pro hodně lidí…hlavně pro prvňáčky, kteří teprve nastoupili na tuto školu poprvé…ale taky pro většinu starších studentů. Mezi než patřila i Stella. Jako obvykle se vytratila po večerce pryč s koleje a vystoupala mračno schodů až nahoru…přímo na Bradavickou střechu. Opatrně zvedala nohy a znovu je přitiskla na staré dřevo žebříku. Už jen stačilo odtáhnou velký poklop a mohla vstoupit na červenou skřidlici, kde se jí naskytoval neuvěřitelný pohled. Byla nalehko oblečená. Pouze v krátkém černém topu, legínkách a šortkách. Otřásla se zimou. Naskočila jí husina, ale neodradilo ji to. Spíš naopak. Stoupla si na špičky, roztáhla ruce a zavřela oči. Nasála čerstvý noční vzdoušek do nozder a nechala v zapomnění všechny své trápení…prostě vše. Chtěla mít kompletně čistou hlavu. Bylo to pro ni takové odreagování.
Až se dostatečně uvolnila, přešla lehce jako vítr pár metrů dál, kde s usadila na nízký komín. Snila o všem krásném na co si vzpomněla. Představovala si, že nesedí někde na cihlovém komíně, ale sedí někde na obláčku před velkou zářivou koulí….vůdci noci měsíci…i když měsíc nesvítí, ozařuje ho jen slunce, vypadalo to opravdu úchvatně. Všechna okolní příroda jí připadala malinká…ale co to? Někdo jsem jde…a dělá u toho strašný kravál. Za těch šest let tu nikdo nebyl…jen Stella, která tu měla takové to místečko útěchy. A najednou, po těch letech…musí se schovat! Stella se otáčela ze strany na stranu a hledala nějaké skryté místečko, ale viděla jen masa červených střešních tašek. Nakonec se přikrčila za komín.
"Vytáhni tu potvoru." skřehotal nějaký hlas…připomínalo jí to…Blacka.
"Čičiči…no pojď s pytle." cukal Jamesovi v koutkách úst smích. Vytáhl naježenou kočku ven a odhodil ji co nejdál od sebe. Kočka nenávistně zasyčela.
"Hej vy dva! Co tu děláte?" vylezla Stella z úkrytu a zařvala na ně.
"Fostrová? Co tu děláš?! Nemáš už hajat?" šklebil se Sirius a prohlížel si ji od hlavy až k patě.
"Nech si to Blacku, jo?" probodávala ho přísným pohlede.
"Tak nalehko, jo? Není ti náhodou zima…my tě zahřejem." mrkl na ni ve tmě James , který mezi tím zmrazil Norisku.
"Pottere! To tak…od tebe…to radši od nějaké zrůdy." odplivla si. Ještě mu neodpustila dnešní podraz.
"Uklidni se…" smál se a nespustil ji z očí. Stejně jako Sirius ji luxoval svými kukadly od hlavy až k patě.
"Hele, najděte si na pozorovaní někoho jiného!" štěkla na ně a rázným krokem se vydala k poklopu.
"No tak, Fostrová…my jsme to tak nemysleli." usmíval se ladce Sirius a plácl stejně usmívajícího Jamese do zad. Oba měli jen nbílé nátělníky a dlouhé džíny opásané černým řemenem.
"Zapomněli jste se obléct nebo co?" neodpustila si škodolibou připomínku.
"Jasně…a ty taky, co? Musíme toho nějak využít!" navrhoval Sirius. Stella na něho doopravdy neměla náladu…hlavně dnes. Přišla se sem uklidnit a ne hádat.
"Tak co Fostrová…nebuď tam odtažitá." přidal se k němu i James. Jasně…asi nemají nic jiného na práci…arogantní frajírci! vztekala se v duchu.
"Pottere! Otravuj si Evansovou…vy jste fakt ale debilci!" naštvala se a zavřela za sebou poklop. Najednou ji trkl bezva nápad. Zamkla je tam…aspoň je na chvíli pozastaví…kouzlem alohomora to teda nemůžou otevřít…to zablokovala. Jedině bombarda, ale to by si shodili žebřík. Musí hošánci malinko popřemýšlet! Zatím stihla doběhnout na kolej a zapadnout do své nejdražší postýlky…znovu, po dvou nesnesitelných měsících.
Zdál se jí sen…
"Tomme? Chci ji ještě jednou vidět!" klečela na kolenou hnědovlasá dáma v roztrhaných hadrech.
"Fuj…uhni." kopl ji a plivl jí do vlasů.
"Tomme!" rozplakala se a sklonila hlavu. Položila si ji do mozolových dlaní a hořce se rozplakala se. "Jen na minutku!" prosila mezi hlasitými vzlyky.
"Nech toho! A…a vypadni!" ukázal ji na dveře od vchodu.
"Ty Raddle! Zab-biju tě, jestli mi ji neukážeš!!" zařvala na něho žena. Mířila svojí ebenovou hůlkou přímo na jeho srdce. Ruka se jí strachem třepala.
"Tak dobře. Pojď se mnou." zavrčel a vystupoval po vrzavých schodech nahoru. Otevřel odrané dveře pokoje. V malé postýlce tam oddychovala ani ne šest let stará holčička.
"Ste-lla…to je má holčička…" vykulila oči, upustila hůlku na zem a přispěchala k rezavé postýlce.
"Crucio!" křikl nenávistně muž s vybledlou tváří a svou hůlkou zamířil na ženu. Projela v ní vlna bolesti…jako by ji něco chtělo roztrhat na kusy…ne snad ještě něco víc.
"Pamatuj si! Už nikdy tě tu nechci vidět, slyšíš? Jestli se tu ukážeš, zabiju tebe i ji!" vytáhl ji za vlasy.
"Ty-ty jsi říkal, že je mrtvá, ale ona žije!" mluvila tiše hnědovláska a vyplivla krev.
"Co je ti potom! Slyšela's co jsem ti řekl? Nikdy tě tu už nechci vidět, jinak zemřeš…a ne tak rychle, ale pěkně pomaloučku…" vyžíval se v barvitém popisování její smrti. Načež zvolal Riktusempra a nebohá žena vyletěla oknem z druhého patra ven.
"Co še štalo, kde je máma? Já chci maminku!" probouzela se dívenka a dala se do usilovného pláče.
"Zmlkni spratku!" zařechtal Radle a odešel pryč…
Ženu našli až ráno, zuboženou a pomlácenou, jak ležela na trávníku před tím strašidelným domem, jak si o něm ostatní šuškali. Dojela velká sanitka, která ji odvezla někam pryč…

"…Stello! Slyšíš mě?! Vstávej!" třásla se Stellou Nell. Dívka se protřela oči a rozhlédla se kolem…z otevřeného okna proudil už čerství ranní vzdoušek dovnitř.
"Co je?" mžourala očima a pomalu rozeznávala kamarádčinu siluetu.
"Co by bylo! Pondělní ráno, sedm ráno…a přesně za hodinku začíná vyučování!" odsekla kamarádka a odběhla do koupelny vyčistit si zuby. Stella se pomaloučku doploužila za ní a rozčesala si svou zakuckanou kaštanovou hřívu.
"V kolik dorazí Gabka?" ptala se Stella a tlačila z tuby bílou hustou čistící hmotu.
"Asi ve čtyři." odpověděla a dál se věnovala zvětšování svých řas.
"Hm." stačila říct a už si vrazila kartáček do pusy.
"Ségra nás pozvala na čaj…v pět. Příjdem?" oznamovala jí Nell, která si teď utírala černou šmouhu na líci, kterou si tem udělala řasenkou.
"Ale jo…i když se mi do té jejich společnosti moc nechce." odvětila Stella s bílou pusou. Vzala skleničku plnou čisté vody do ruky a párkrát si lokla. Ještě si zakloktala a vodu vyplivla. Zopakovala to ještě třikrát. Až měla ústa vyčištěné, dala se do malování…první stíny, řasenku a rtěnku…pak jen trochu dobarvit líčka do růžova, ať si nevšimnou její pobledlého obličeje, který měla každé ráno.

"Nell…dnes se mi něco dost divného zdálo…" řekla tajemně Stella když už seděli ve Velké síni u jahodového moučníku.
"Mě se zdá divných věcí." mávla rukou Nell a už do sebe ládovala další zákusek. Minimálně šestý.
"Ale tohle bylo něco jiného…jak kdyby něco, co se stalo…" říkala zasněně Stella a znovu si sen vybavovala.
"Vážně? A co se v něm stalo?" zbystřila Nell, která se jednou rukou prala s prvňáčkem o poslední kousek zákusku.
"Bylo to tak živé…" zdržovala to Stella.
"No tak honem! Povídej!" řekla dychtivě Nell, které se už podařilo zákusek získat pro sebe.
"Byl tam otec…a nějaká žena…asi moje matka. Klečela před ním a prosila, ať se může podívat na své dítě…nakonec mu vyhrožovala, že ho zabije…nakonec jí ho ukázal. Tomu dítěti řekla mým jménem! No a potom…ji vyhdil z druhého patra ven…a tak to skončilo." obrátila se na ni. Nell na ni zírala s otevřitou pusou.
"A ty myslíš…" podezíravě se ne ni podívala.
"Že to byla má matka…je to nějaké přemítání minulosti." kývala hlavou Stella.
"Ale jak je to možné?" nechápala Nell. Jídlo aspoň na teď nechala na pokoji.
"To sama nevím." přiznala se Stella a nadrala si do mísy mrkvového salátu.

--------------------------------------------
"A teď si po roce zopakujeme…" přednášela přísným hlasem McGonnagalová před celou třídou. Najednou se otevřeli dveře a vstoupil tam Black, Potter a tlustý Pettigrew. Lupin už zaujatě poslouchal profesorčinu řeč.
"Potter, Black a Pettigrew! No to jsem si mohla myslet. Kde jste byli, že jste nestihli přijít na vaši první hodinu v tomto školním roce?!" obořila se na ně a přísně je probodávala pohledem. James si ještě prohrábl vlasy a pustil se do vysvětlování.
"My jsme se malinko zdrželi… tady Peter zašantročil někam Siriusovi sešit." vysvětloval.
"Aha…velmi chabá výmluva pane Pottere. Ale nechme to tak…sedněte si do lavic. Dnes vám ještě školní trest nedám…ale příště už slitování nečekejte!" pronesla se zdviženým prstem a pokračovala v předešlém proslovu na uvítanou.
"Ssssssssssst! Fostrová…ty bloklé dveře bylo slabé!" smál se lišácky.
"No a?" zpražila ho bodavým pohledem.
"Fostrová, ty jsi pořád ještě nadutá?" smál se Black, který sledoval jejich rozhovor.
"Blacku…neotravuj. A ty taky!" přimhouřila oči a nasadila nenávistný pohled. James i Sirius se nahlas rozesmáli
"Je tu snad něco k smíchu?§" vyjela na ně McGonagallová.
"Ano, tedy ne paní profesorko…to byl jen takový výpadek." držel smích Black.
"Padesátkrát mi do zítřka napište větu: Nemám vyrušovat ve vyučovacích hodinách.Zítra ty pergameny chci mít v pracovně. Je to jasné?" naštvala se a napařila jim trest.
"Naprosto!" odpověděli jednohlasně. Teď se rozesmála už skoro celá třída.
"TICHO!" zařvala. Vše jako by bičem někdo luskl utichlo.
Po hodině se všichni snažili co nejdřív dostat ven s učebny. Stella s Nell si ještě povídaly a tak zbyli jako poslední. James, Sirius a ti dva jim zatarasili cestu ven.
"Hej, nechte toho a uhněte laskavě." řekla otráveně Stella.
"Co za to?" vyjednával James.
"Nic! Co bys jako chtěl!" obořila se na něho Nella.
"Napsat ten trest." usmíval se Black zákeřně.
"To tak." uchechtla se Stella a snažila se Blacka vytlačit ze dveří pryč. Nešlo to. Držel se až moc pevně. Nell to právě zkoušela na Pottera…taky nic. Stella pošeptala Nell do ucha, že obě dvě zkusí odtlačit Pottera. Rozběhly se tedy a plnou silou do něho vrazily. Ten zavrávoral a spadl na zem No a Samozřejmě Stella na něj. Nell se stačila chytit. V ten moment právě vylezla McGonnagalová z kabinetu.
"Potter a Fostrová! Tohle si dělejte laskavě někde jinde…a ne před třídou. Rozumíte?" přikázala jim. Vůbec nepochopila, že to není tak jak to vypadá. James se rozesmál.
"Blbečku!" urazila se Stella, vlepila mu facku a obě dvě s Nell hrdě odkráčeli pryč.
"Ten Potter! To je takový idiot! Nejradši bych mu rozkopala…" nadávala po cestě.
"Hele, nelíbí se ti jen tak náhodou?" přerušila ji Nell s širokým úsměvem.
"Cože? NIKDY!" vyjekla Stella.
"Takže jo." zubila se od ucha k uchu Nell. Stella i začala lechtat, protože to nesnášela.
"Odvolej to! řekla a lechtala ji ještě víc.
"Dobře, dobře! Odvolávám!" vzdala se Nell a pořádně si vydechla, až ji Stella pustila.
---------------------------------------
"Nell, nevíš náhodou, co je to viteál?" zeptala se jen tak nenápadně Stella.
"Cože? Co meleš…to vůbec něco takového existuje?" vrtěla Nell nechápavě hlavou.
"Já nevím…jen jsem to slyšela." rozhodila rukama Stella. Seděli právě spolu v pokoji a čekali na příjezd jejich další kamarádky. Někdo tichounce zaklepal na dveře.
"To bude ona." řekla tiše Nell.
"Dále!" zaburácela Stella. Do místnosti vstoupila menší černovlasá brýlatá dívka se zekenýma očima.
"Gábi!" vypískly obě dvě a skočily jí do náruče.
"Ahoj holky! Já už se na vás tak těšila! Nemohla jsem ani dospat!" radovala se Gábina a přitiskla si je obě dvě ještě víc k sobě.
"Tak co, jak bylo na dovči?" vyptávala se hned Nell, jak si usedly na postel.
"Krásně…ale na Bradavice to nemá." pochvalovala si Gabka. "No a co vy?"
"Však víš…jak vždy. U mě nuda a Stella…" zachmuřila se.
"Ty jsi byla zase u něho?" vykulila na ni oči.
"Je to můj otec! Musím!" obhajovala se Stella.
"Je to zrůda! Podívej na tvoje rameno!" nadávala jí Nell.
"Holky! Nechte toho! Nebavme se o něm…a radši o něčem příjemnějším!" okřikla je Stella.
"Tak jo." souhlasila Gabka. "Co Potter?"
"Co by s ním mělo jako být?" vyjela na ni Stela.
"Jen se ptám…proč se tak vztekáš?" bránila se Gábina.
"Víš…už zase byli spolu…v menším obětí." žalovala s úsměvem Nell.
"Nebavím!" urazila se Stella a odešla.
"Stelli? Vrať se! To byla sranda!" křičela Nell a rozběhla se za ní.
(a tady jsem si dovolila dát obrázek, jak se Stella vznáší...teda si to myslí)
Teď bych chtěla k té anketě: takže, jelikož je to povídka, chtěla bych se vás zeptat, jestli nebude vadit, když Stella bude chodit s Jamesem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Stella a Potter?

Ano! 37.5% (6)
Ne! 62.5% (10)

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 21. srpna 2007 v 18:24 | Reagovat

Ja vím, že jsem tě inspirovala, potěšilo mě to, ale myslím si, že tohle je už moc.  Máš stejnou hlavní myšlenku a i zápletku s Jamesem a nepřátelství se Siriusem. Takže si nepřeju, aby jsi se už po mé povídce opakovala. Vím, že jsi chtěla zkusit psát něco jinýho, než komedie. Bude to znít, jako sobeckost, ale mě se vážně nelíbí, když mi bereš myšlenky. Nechci si tě znepřátelit, ale tohle mi vážně vadí. Budu ráda, když to budeš respektovat. Navíc povídky jsou autorizované...

2 Nelien Nelien | Web | 21. srpna 2007 v 18:45 | Reagovat

mno, mě se to zdá taky až příliš podobný Ewilanině povídce. Myslím, že bys mohla vymyslet aspon jinou zápletku nebo jí dát prostě dohromady se sirim. Píšeš hezky, ale bylo by to lepší, kdyby sis vymyslela svůj vlastní nápad. Nechci kritizovat, ale když to Ewilan vadí, tak bys to měla asi respektovat.

3 Siria Siria | Web | 21. srpna 2007 v 18:46 | Reagovat

ma pravdu. brat myslenky by se nemelo. jestli je to tak okaty, treba zmen svoji zapletku. sice jsem na tomhle blog poprvy, ale vazne bys nemela.

4 Blytonka Blytonka | Web | 21. srpna 2007 v 19:05 | Reagovat

Povídka je krásná, ale já zatím nejsem asi úplně zasvěcěná, protože jsem tu povídku od Ewilan ještě celou nepřečetla, tak se tam jdu mrknout, ale myslim, že by tu podobnost vyřešila třeba nějaká Lily Evansová, která dejme tomu přestoupí z Krásnohůlek a totálně zamíchá city jak Pobertům, tak zbytku školy, a která rozhodně nebude jen tak sedět na zadku, když Stellu její otec týrá, nebo tak něco...

Jinak doufám, že jsem tě tím komentem nijak neurazila, přece jen jsem na tuhle stránku narazila teprve dneska a už radím...

5 kačík kačík | 21. srpna 2007 v 19:05 | Reagovat

podporte me v soutezi o nej blog!muj blog najdete na www.nejgrupy.blog.cz,díky za hlasy,v soutezi sem jako kačík,moc děkuji

6 Ewilan Ewilan | Web | 22. srpna 2007 v 14:10 | Reagovat

Vzkazek jsem cetla, diky moc. Je to od tebe fer pristup a ten ja uznavam. Tesim se na novou povidku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama