3. Bradavice aneb přijetí

17. srpna 2007 v 9:33 | Martina |  Povídka Samantha
Tak a je tady dnes poslední kapitolka, přeji příjemné počteníčko a nezapomeňte, čím víc komentářků, tím dřív bude další kapitolka :D

Byl krásný slunný den. Ptáčci už vyzpěvovali v korunách obrostených zelených stromů už od šesti ráno. Sam vůbec nespala. Celou noc jen přemýšlela, přemýšlela a přemýšlela. Včerejší události jí prostě nedali spát a ani se tomu nedivím. Má celý život převrácený naruby. Domů se vrátili asi kolem 12 hodiny večerní. Jen co si Sam lehla a zavřela oči, ten osudný den se jí přemítal od začátku až do konce v detailech. Ale ráno se vůbec necítila unavená. Spíš naopak. Byla, jen co vstala, čilá jako rybka. Od rána měla skvělou náladu a nic by jí ji nedokázalo pokazit. jen snad kdyby to, co se včera stalo byl jen sen. A taky si to jednu dobu myslela. Kromě toho, že se dnes na všechny usmívala, měla už s předstihem trému. Tak o půl čtvrté už se úplně klepala a když vycházela z knihkupectví, zakopla o kámen. Do Bradavic se vydala pěšky. Taky kdo by ji tam odvezl, že? Ale té to nevadilo. Aspoň mohla přemýšlet a vychutnávat si budoucí svobodu. I když jí Prašivnice nabídla, že u ní může zůstat i o prázdninách, zařekla se, že u ní prostě už nechce nic vědět. Jen z ní vytáhnout ty věci o jejích rodičích. Tak to by ji nadmíru potěšilo. Měla toho hodně na přemýšlení. Nejvíc ji asi trápila událost, která se stala chvíli, než se vrátili do knihkupectví. Co měla na mysli tím, že ji budou nenávidět? Tak na tuhle otázku si za život nedokázala odpovědět. Udělala snad něco strašného? Na nic si nepamatuje, že by se něco takového stalo. Možná, že to bude souviset s jejími rodiči. Ale jak mohou dva lidé naštvat celou školu? Jsou tam přece jen studenti. Většina z nich nebyla ještě na světě, když ji rodiče odložili. Nedává to žádný smysl. Proč jí Prašivnice nic nechce říct? Proč je to tak tajné? A co tak najednou včera na ni vyjela? Stejně po usilovném přemýšlení vůbec na nic nepřišla. Ale ní jedno. A to, že se za jejím původem stojí velká záhada.
Ani se nenadála a už byla kousek od brány do Bradavic. Cesta uběhla jak voda a to je dobře. Bylo teprve za 10 minut 4 a tak se Sam rozhodla, že se tu malinko porozhlédne. Sluneční paprsky se odráželi od průzračně čistého jezera obklopeného zelení a hlavně lesem, kde vrcholy stromů se tyčili vysoko k bělavým mrakům. Celé Bradavice působili na první pohled velice příjemně. Tráva byla přesně zastřihnutá a posečená. No a hlavně zelená. kam jste se rozhlédli, byla jen zeleň. Žádný plevel ani suché místečko. A co teprve škola. Na vrcholky pár věžiček ani nedohlédla. Škola byla celá z kamene a byla doopravdy obrovská…větší stavbu ještě nikdy v životě nespatřila. Sam byla z toho úplně unesená. Větší krásu ještě neviděla. Kamenitá zeď byla zkrášlována spoustou oken posetých po celé Připomínali spíš větší tečky. Vypadalo to tu jak na obrázku. Na pozemky zatím nevkročila, páč tam byli studenti a ona se nechtěla s nikým setkat. Poznali by ji.
Už bylo pět minut po čtvrté hodině odpolední a nikdo se sboristek se neukázal. Sam začínala být pořádně nervózní. Už pomalu věřila tomu, že se jí to jen zdálo…a to přece ona nechtěla.
"Je to tu perfektní, proč jsem se sem nikdy nepřišla aspoň podívat? Doufám, že ta holka přijde." mumlala si pro sebe Sam. Už uběhlo dalších pět minut a pořád nikdo. Sam už to nevydržela a rozhodla se, že půjde do hradu. Když nepřišli oni, přijdu za nimi já! A basta! Nevzdám se bez boje i za cenu narážek! Povzbuzovala se. A taky, že šla. Už byla skoro před vchodem do hradu. Vystupovala pomalu po chodech, když ji někdo chytil za rameno.
"ÁÁÁ!" polekala se.
"To jsem já. Ta co tě má přivést za Krakošem." smála se menší brýlatá černovlasá dívka. Sam měřila kolem 164 cm, ta dívka mohla mít kolem 158 cm.
"Aha. Za kým?" nepochopila Sam.
"Kratiknotem. víš, mi mu říkáme Krakoš." vysvětlovala.
"Jo, už chápu." rozesmála se Sam, která nepoznala, že je to jeho přezdívka. Bylo to přece tak podobné. dnes je asi fakt pořádně nervózní.
"Jdem? Mimochodem, jsem Rút." nastavila ruku.
"Jasně. Samantha." potřásly si. No a pak tedy vkročili do vnitra velkého Bradavického hradu. Byla zde magie cítit úplně všude. V těch starých kamenných zdech, ve vysokých sloupech i v prastarých obrazů po stěnách. A navíc se ty obrazy hýbaly!
"Páni! Oni se-"
"Hýbou! To nevíš?" doplnila ji Rút.
"Vím, ale nevěřila jsem, že je jich tu tolik. A navíc jsem pořádně nic kouzelnického nikdy neviděla." bránila se Sam. Nemůže říct, že o Bradavicích nic neví. Vždyť o nich četla tolik knížek, od popisů a ž po dávné historky. Věděla tu snad o každém minulém řediteli, jeho povahu i co pro tuto školu udělal. Jménem už znala všechny Bradavické profesory, i co učí a něco málo z jejich minulosti. Asi nejvíc četla pověsti týkající se čtyř kolejí. To víte, že Nebelvíru, Zmijozelu, Havraspáru i Mrzimoru. Kratiknot z celým sborem už čekali ve Velké síni. To byla největší místnost na celé škole. Konali se tam plesy, snídaně, obědy, večeře i další jiné akce. Po celý rok tam byli postaveny čtyři stoly. Každý pro jednu kolej. Teď byly stoly pryč, jelikož měl být ples. Na plese se přece tančí, ne? Byli tam ale postaveny další dva menší a to po stranách. Mohlo se tančit i v menší místnosti vedle. Ale tam bylo místo spíš na sezení. Bylo už taky nachystané pódium pro sbor.
"Á, tak tady jste. Rút Vám ukáže koupelny, tam se umyjte a pak Vás skřítky oblečou a dostatečně upraví, ano? Bude to trvat asi kolem hodinky. My zatím tady s holkama potrénujeme písničky a Vy si potom zkusíte to sólo, ano?" organizoval hned Kratiknot.
"Jasně…no a ta maska a lektvar-"
"Jsou zajištěny." dopověděl za ni.
"Díky." stihla ještě říct Sam a už ji Rút táhla chodbami i po velkém měnícím se schodišti do dívčích koupelen. Koupel voněla po růžích a nádherně se tam relaxovalo. Sam se nechtělo ani jít ven. Ale jak jí skřítky ukázali dlouhé vínové šaty až po zem poseté drahokamy, vystřelila z vody jako raketa. Tahle šaty neměli ramínka a byli ze zadu na šněrování. Sam si myslela, že je ve snu. Takové šaty museli stát mailant a má jich na sobě ONA! Ta špindíra z Prasinek! No potěš! Načež jí na krk připnuli náhrdelník z pravých mořských perel. Vlasy měla ze zadu svázané do drdolu. Ze předu měla zpuštěných pár natočených blonďatých pramínků, na které jí připnuli malé červené kuličky. Ze zadu měla ve vlasech růži a perly. Ještě jí dali masku z červených peříček, které jí zakrývali jen oči. Pak ještě rudý pléd přes ruce a bylo hotovo. S malováním nějak moc nenadělali. Jen řasenku, červený lesk a světlé červené stíny. Vypadalo to úžasně. Když se Sam na sebe podívala do zrcadla, nemohla se poznat, Prostě tam stál úplně jiný člověk. Vypadala jak přerostlá panenka. Sam pohladila všechny skřítky za výtečnou práci a ty ji pak doprovodili do sálu. Když ji sbor uviděl, přestal zívat…no nedivte se jim. Došla sem v roztrhaných hadrech a rozcuchanou hlavou a teď…prostě zázrak.
"Nádhera. Dnes to musí být dokonalé. Škola totiž vyhrála největší oblíbenost kouzelnické školy v západní Evropě. No a to se musí pořádně oslavit. Proto taky má někdo zpívat sólo. Nikdo si na to netroufl kromě Sam.
"Kterou píseň budu zpívat?" zeptala se nervózně Sam, když se pořád na ni všichni dívali.
"Nějakou slavnostní, znáš?" ptal se profesor.
"Jistě."
"Tak nám ji zazpívej." pobídl ji.
"Ale, no-no já…" koktala Sam.
"Máš trému, já vím. Lektvar!" křikl a jedna skřítka mu ho už i podávala.
"Vypij to." poručil. Sam přiložila sklenici k ústům a pomalu usrkla. Očividně chutnal dobře. Počítala spíš s nějakým blivajzem. Okamžitě se jí ulevilo. necítila žádnou trému, spíš opak. Chtěla se přede všemi předvést a ukázat, co v ní vlastně doopravdy je. Že to není nějaká špindíra z knihkupectví, ale normální holka jako všichni ostatní. Ale měla jedno plus. Umí zpívat!
"Tak, je to lepší?" vyzvídal profesor.
"Určitě." odpověděla sebevědomě. Postavila se doprostřed pódia a spustila. za chvíli jí k tomu i začala hrát loutna. Nádherně se to poslouchalo. nakonec vybrali tuto píseň. Všem se moc líbila. No a před plnou Velkou síní to zazpívala snad ještě líp. Byl to ohromný aplaus. Všichni profesorové byli jejím zpěvem unešení a taky skoro všichni studenti. Jen na pár výjimek, kterým tohle místo jednoduše vyfoukla. Po celém přednesu, který si nachystal sbor nastala druhá část plesu. Ta měla trvat třeba až do rána.
"Výborně Samantho! Bylo to překrásné. Musím uznat, že vše proběhlo přesně tak, jek jsem si představoval!" pochvaloval ji Kratiknot.
"Děkuju…myslím, že už bych měla jít asi domů. Program skončil…"
"To ano, ale já jsem počítal, že tu chcete být až do konce, ne? Aspoň projednám vaši přihlášku na tuto školu." přemlouval ji.
"Takže…vy mě doopravdy vezmete?" ověřovala si tvrzení ještě jednou Sam.
"Pravděpodobně ano." ujišťoval ji profesor.
"Wow!" vykřikla Sam, ale v tom hluku ji nešlo vůbec slyšet..
"Zůstaneš tu?" vyzvídala Rút.
"Asi jo…stejně nemám co dělat." souhlasila Sam.
"Já teď končím třetí ročník. No a má kolej je Havraspár. Je to tam super!"
"Jo? Tobě je 13?" hádala Sam.
"Jo a pozítří my bude už 14!" vychloubala se.
"Mně je 15."
"Cože? Vypadáš na míň…jsi taková drobná na svůj věk. Ani ne moc výškou, ale spíš postavou. Kolik vážíš? Teda jestli se smím zeptat." Tahle holka je teda ale fakt zvědavá!
"No myslím, že tak 39 nebo 40 kg." zveřejnila svoji váhu Sam.
"Tý jo, nejseš anorektička? Já vážím 49." zírala na Sam.
"Anorektička teda ale fakt nejsem!" smála se Sam.
"Ty teď budeš chodit do Bradavic?"
"Doufám, že jo." odvětila.
"V které koleji chceš být?"
"Nevím, kam mě klobouk zařadí."
"Do kterého ročníku půjdeš?" Ta je ale otravná! Zachraňte mě někdo prosím! zaúpěla v duchu Sam.
"Můžu si s tebou zatančit?" přerušil jejich rozhovor mladík s delšími kudrnatými blonďatými vlasy.
"To jako se mnou?" ukazovala na sebe Sam.
"Ano s tebou. Si teď zpěvačkou večera, ne? Tak musím požádat krásnou novou celebritu o tanec!" kýval hlavou. Krásná? A já? Co mám dělat? Neumím tančit! Pomóóóóóc!
"Tak půjdeš?" začínal být netrpělivý.
"No víš, já jsem strašný dřevo na tanec. Asi by to dopadlo špatně." vykrucovala se Sam.
"Ploužák snad zvládneš!" žadonil.
"Tak jo." souhlasila nakonec Sam. Kluk ji chňapl za ruku a už ji táhl na parket. Měli štěstí. Právě jeden ploužák hráli. Chytil ji tedy za pas a objal ji. Sam, i když měla povzbuzovací lektvar byla pěkně nervózní. Nikdy ještě nebyla takhle blízko kluka.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se nečekaně. Už je to tu zas! nemůžu mu říct mé jméno! Příští rok přece sem asi budu nastupovat a kdyby mě poznal…ouvej, musím si rychle něco vymyslet!
"Diana." odpověděla.
"Hezké jméno. Já jsem Robert a teď končím pátý ročník." představil se i on. Vida, o rok starší jak ona. Okamžitě jak ploužák skončil, tak se mu vytrhla a vrátila se zpět ke stolu, kde sedělo ještě pár děvčat se sboru. Byla mezi nimi i Rút.
"Ty se máš! Ty jsi tančila s Robertem! To je takový slaďoušek! Strašně se mi líbí už od té doby co jsem tady! Ale on strašně střídá holky!" vychrlila na ni hned, jak se posadila.
"Hm."
"Ty na to řekneš jen 'Hm'? Podívej se, jak se na tebe holky závistivě koukají!"
"Podívej, mě žádný Robert nezajímá. No a. Tak jsme si zatancovali a hotovo. Tím to končí!" vztekla se Sam, které už Rutiny blbé řečičky lezli pěkně na nervy.
Celkově ples proběhl velmi dobře. Všude vládla veselá nálada. Bylo tu i pár soutěží. jedna byla v tanci, o té Sam nechtěla ani slyšet, i když ji holky přemlouvali a další byli házení balónků a jiné kravinky. Během plesu si pro Sam přišlo ještě hodně chlapců, ale většinu nabídek odmítla. Tančila jen na pomalejší melodie. Za těch pár hodin už jí to tancování šlo mnohem líp.
"Hele Rút, nevíš, kde mají stůl Nebelvírané?" zeptala jsem se.
"Myslím, že sedí támhle napravo. Jé, podívej, dívá se sem Sirius i James.
"Kdo?"
"No támhle ti dva. Ten s těmi skoro černými vlasy, které mu padají do obličeje a ten s těmi čerými jak uhel, které si teď prohrabuje." vysvětlovala mi.
"Aha, už je vidím. A co je s nimi?"
"No víš, Sirius se mi taky moc líbí. I James je moc hezký, ale ten má oči jen pro Lily. U toho nemá moc holek šanci. Sirius ale holky střídá ještě víc než Robert. Říkají jim Casanovi nebo Don Chuani. Siris má taky přezdívku lamač dívčích srdcí, ale zatím to žádnou neodrazilo. Každý s kluků má svoji partičku. Tyhle ty dvě party se vůbec nemají v lásce a soupeří mezi sebou. No spíš teda sám Sirius proti Robertovi a spol. James má Lili, Remus to je takový kliďas, který nemá zapotřebí mít nějakou holku. Spíš Siriuse uklidňuje. No a Peter to je takový hlupáček, který by žádnou holku asi nesbalil. Ha ha ha!"Básnila o nich. Já nemusím takové holky, které se zajímají o jen o kluky. Já mám ráda spíš dobrodružství! I když, ti kluci vypadají doopravdy moc hezky. Mám ráda spíš tmavovlasé kluky s tmavýma očima. No a to vše splňuje Sirius…ale jen vzhledem. Povahou u mě nemá šanci…no spíš já nemám vůbec šanci u něho. Třeba Robert vypadá taky hezky, ale je blonďák se zelenýma očima. Já jsem hrozná! Rutce vyčítám, že se baví jen o klukách, zatím co já si o nich teď přemýšlím! jsem to ale potvora…No ne, já se propadnu! Ke mně jde Sirius!
"Ahoj krásko, zatancuješ si se mnou? neboj, já tě neukousnu." vtipkoval.
"Vlastně proč ne, že?" souhlasila jsem na nedala na sobě znát nervozitu. Tak jsem si s ním zatančila…dva ploužáky i jednu rychlejší. myslím, že už jsem se dostatečně před ním ztrapnila se svým výkonem v tanci! J
"Díky za tanec…no netancuješ blbě i když jsi to tvrdila…jak se jmenuješ?" chválil mě, ale ta otázka mě zase zaskočila. Řeknu to samé, co Robertovi.
"Diana." odpověděla jsem.
"Díky Diano…uvidíme se ještě? Chodíš na tuto školu? Určitě bych si tě pamatoval!"
"Možná…možná."
Možná, že se uvidíme a možná, že sem chodíš? To je ale odpověď!" dělal, že se urazil. Já jsem na něj jen spiklenecky mrkla a odešla jsem.
Kratiknot za mnou přišel až u konce plesu, kde mi oficiálně oznámil, že příští rok nastupuju do Bradavic. A jelikož nechci už bydlet u Prašivice, budu přes prázdniny u jeho tety! No uvidíme jak to všechno dopadne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 17. srpna 2007 v 12:48 | Reagovat

jéé.. je to pěknýý.. jen tak dál=))

2 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 17. srpna 2007 v 16:58 | Reagovat

Skvělý, kdy bude další?????

3 Ewilan Ewilan | Web | 17. srpna 2007 v 16:59 | Reagovat

Heheee..jee, tak tohle je vazne super! precetla jsem vsechny kapci a vazne jsi mi zlepsila naladu:-D skveeeeeeely!!!!!!!

mas talent na psani, pokracuj, vedes si skvele:-))

4 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 17. srpna 2007 v 17:10 | Reagovat

Tak to bylo hustý!!! Moc se mi tvá povídka líbí a jelikož jsi mi ji dala i dál, tak jdu čís :o)

5 Sam Sam | 19. srpna 2007 v 18:21 | Reagovat

moc pěkné, líbí se mi všechny kapitoly, určitě pokračuj moc pěkně se to čte  :D

6 Hayddé Hayddé | Web | 20. srpna 2007 v 12:37 | Reagovat

je to parádní,honem další!

7 Ylil Ylil | Web | 21. srpna 2007 v 9:10 | Reagovat

huá to je fakt super...nechci ti do toho nijak kecat, ale co takhle aby se dozvěděla něco do moudrýho klobouku? no je to super - ten Sirius - já ho miluju!!!rychle sem s pokráčkem...

8 Blytonka Blytonka | Web | 21. srpna 2007 v 11:48 | Reagovat

To je prostě bomba! Tvoje povídky se mi děsně líbí!!!

Ps: Pls, okomentuješ mi můj blog?

9 Karin Karin | E-mail | Web | 22. srpna 2007 v 19:50 | Reagovat

Hoj, tak jsem se koukla na tvůj blog a zaujala mě tahle povídka, tak doufám, že budeš co nejdříve pokračovat.... =o)

10 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 23. srpna 2007 v 16:54 | Reagovat

Hezkýýýýýýý!!! tahle povídka se mi začala hrozně líbit, moc se těším na pokráčko! =o)

11 Adad Adad | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 21:42 | Reagovat

Je to moc moc moc moc hezký!!!!!!!!!!!!!! Těším se na pokráčko!!!!!!!!!!!

12 Flammea Flammea | Web | 10. září 2007 v 19:45 | Reagovat

nádhera, vážně se mi to začíná líbit

13 silvinka silvinka | 18. září 2007 v 17:24 | Reagovat

moc pěkná povídečka,jen tak dál

14 verca verca | E-mail | Web | 28. září 2007 v 12:59 | Reagovat

moc pěkná kapča, a co nejdřív přidej další

15 wisty wisty | Web | 28. září 2007 v 14:03 | Reagovat

super!!! rychle další, pls.:)

16 Katka Katka | 3. října 2007 v 18:33 | Reagovat

Ahojky Mautinko moc pěkný povídky doufám že brzy bude pokráčo :-)

17 misha misha | E-mail | Web | 8. října 2007 v 16:12 | Reagovat

teeeda to je mocinky pekny!!!!!!!!!!cuhla jsem se za tebou jak si pisala na muj blogis a fakticky toho nelituju!!!!!!!mooooc se mi to libi a hrozne se tesim na dalsi kapitolku!!!!!!!

18 werusenka werusenka | 18. října 2007 v 20:36 | Reagovat

moc se mi líbí piš dál

19 Betty Betty | Web | 20. února 2008 v 13:43 | Reagovat

ahojky tahle povídka je vážně skvělá, tedy alespoň tak začíná, moc si mi líbí

20 benkas benkas | Web | 11. června 2009 v 19:34 | Reagovat

super.. a pokracuj pls

21 Ireth - Založení nové školy Přidej se k nám Ireth - Založení nové školy Přidej se k nám | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 19:18 | Reagovat

Nová škola čar a kouzel, přijďte se podívat, nebo rovnou přihlásit. Co na vás čeká a proč zrovna do naší školy? Čeká na vás zábava, vyučování a možná i nebezpečí jelikož za branami školy se někde skrývá vy víte kdo! Toto je jediná škola na které můžete kouzlit i mimo výuku (samozdřejmně v nějakých mezích, ale alespoň něco!). Aktuálně sháníme jak profesory, tak i studenty přijďte k nám a vyzkoušejte tak něco nového. Budeme se na vás těšit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama