1. Něco o hlavní hrdince

17. srpna 2007 v 9:29 | Martina |  Povídka Samantha
Tak tady je nová povídka o Pobertech, dejte se do čtení a těším se na vaše komentíky :)

Mé jméno je Samantha. No a dál moje jméno bohužel nepokračuje…je mně 15 let. Bohužel. Neznám svou rodinu ani příjmení! Vlastně bydlím v Prasinkách u jedné protivné ženské, u které si vydělávám. Spím v malé komůrce v podkroví jejího knihkupectví. Říkám jí Prašivnice. Nesnáším ji…neustále mě kárá za všechno co udělám. Nic mi nedovolí. Pracuji od rána do večera a ani to jí nestačí. Ze své minulosti jenom vím, co mi řekla ona. Prý mě našla před dveřmi jejího knihkupectví přesně před 15 lety. Ani vzkaz nezanechali! Tak tohle je ten můj ubohý život! Jak ráda bych měla kamarády nebo alespoň nějakou spřízněnou duši! Však všechny tyto věci jsou mi odpírány! Bydlím jen pár mílí od známé Bradavické školy čar a kouzel, ale nikdy jsem se tam nemohla ani podívat, natož tuto školu navštěvovat! Každý týden studenti z této školy navštěvují Prasinky a kupují si ledajaké lahůdky. Zastavují se i v našem knihkupectví (spíš v Prašivničiném knihkupectví!). Tak moc jim závidím! Mají tolik volnosti! Já přes den pořád pracuji a na nějaké dobrodružství nebo kamarády nemám skoro vůbec čas. Prašivince mě pustí ven jen jednou za týden a to na tři hodinky! Víc ani ťuk! Má tenhle život vůbec nějakou cenu? Už mockrát jsem uvažovala, že se zabiju, ale vždy jsem tuto myšlenku zavrhla. Asi jsem fakt zbabělec.
Kromě toho se mi i nějaký nafoukanci z Bradavic posmívají kvůli tomu, že tu pracuji! Taky kdo by se nesmál špinavé, plavovlasé dívce, která nosí pořád stejné otrhané oblečení, že? Vždy mě to strašně mrzelo a taky jsem kvůli tomu večer brečela. Teď si už z toho nic nedělám. No, vlastně jednou mě jedna taková hnědovláska strašně urazila. Takhle v životě jsem se ještě nikdy nenaštvala. Pěkně jsem ji profackovala, taky jsem ji kopla. Měla štěstí, že nás odtrhly nějací kluci. Pak jsem z toho měla ale mega průser. Prašivince mně poručila, abych si před ni klekla a odprosila se u ní! Pch! Takhle bych se nikdy v životě před nikým neponížila. Natož před tou nafrněnou husičkou! A tak jsem jednoduše utekla. Bohužel mě našli a tak jsem musela být týden zavřená v černé komůrce jen o chlebu a vodě. Určitě lepší, než se takhle ponížit. Jak tak přemýšlím, nikdy jsem nic nezjišťovala o svý rodince, páč nemám čas. Možná, že Prašivince o nich něco ví, ale nechce mi to říct. Stejně to zjistím a ona to ví!!!
Cože? To už je půl stránky jenom o pár věcích, které nesnáším? Tak abych to zkrátila, musím vám sdělit taky nějaké plusy. Chtěla bych se stát kouzelnicí a tak potají už mám proštudované snad všechny knížky kouzel v naší prodejně! Znám spousty spousty kouzel, ale bohužel je mám jen našprtané! V praxi umím akorát tak acio nebo okulus reparo, když spravuju Prašivnici blýle. Občas jí šlohnu hůlku, naštěstí ne to ještě nepřišla. Ta její hůlka mi ale nějak nesedí. Vždy s ní něco rozbiju a Prašivnici to potom připadá podezřelé…já jí vždy řeknu, že jsem to nechtěně shodila nebo, že se splašila její hnusná kočka ( nejradši bych jí rovnou vykopala hrob!) a poshazovala ty věci. Naštěstí na to skočí! Samo, že před ní jí Prašivince neříkám. Ta by mě zaškrtila! Musím jí říkat má paní! Jo, a když mám ty tři hodinky volna, to je teda čurbes. Vždycky jdu něco ukrást do hospody, ale radši kradu v medovém ráji! Nechtějí mi tam nic dát, páč jim to Prašivince zakázala, blbka jedna. Nejradši bych ji…ale to je jedno. Proč mě mí MILÝ rodičové pohodili před JEJÍ práh? Další důležitá věc! Strašně se bojím výšek! Jak už jsem tak tři metry nad zemí, strašně se bojím a dostávám závratě. Když jsem byla malá, tak mě Prašivince trestala tak, že mě upevnila do koruny stromu a nechala mě tam klidně i za deště! Párkrát jsem z tama spadla. Asi mě tam špatně upevnila, ale od té doby výšky nasnáším. Zlomila jsem si pár žeber, nohu i ruku. Moc to bolelo, ale Prašivince si myslela, že jsem jen potlučená. Kdyby jedna kořenářka nezjistila, že jsem polámaná, asi by to se mnou nedopadlo zrovna nejlíp. No a taky myslím, že jsem docela vynalézavá na různé akcičky. Třeba jak jsem potrestala partičku studentek z Bradavic. Jak byli u Chroptící chýše, tak jsem je pořádně vystrašila. Ty z toho dostali takový šok, že začali ječet na celé kolo, no a myslím, že se jedna i… to je jedno. Chroptící chýše je jako můj druhý domov. V létě tam snad každý den přespávám a večer po směně (to je kolem deseti hodin večer) si tam čtu. Je to i taková moje klubovna. Vymýšlím tam různé žertíky na Prašivnici. Jedna pomsta se mi doopravdy vyvedla. Smrděla celá od žumpy. Dál to radši rozebírat nebudu! J Je super, že neměla ani páru, kdo to na ni nastražil! Taky jsem jí jednou nabarvila vlasy na fialovo. Ta z toho dostala málem mrtvičku! No a já jsem se mohla smíchy potrhat! Prašivince dolézá za jedním starým dědkem z Prasinek. Párkrát jsem ji předním ztrapnila. No, ale potom mě za to dost potrestala! To je ale detail. Vždy, když se jí za něco pomstím, mám takový uvolněný pocit! Nenávidím ji z celého srdce, za to, co mi dělala.
Do mudlovské školy taky nechodím, ale učí mě jedna tetina z Prasinek. na přeskoušení potom jezdím dvakrát za rok do Londýna. Vím toho celkem dost. Zatím jsem měla vyznamenání a jen ojediněle nějakou trojku na výzo. Jo a taky myslím, že jsem celkem dobrá na běh. Každý večer si chodím zaběhat okruh kolem Prasinek . Taky jsem už byla v Zapovězeném lese. Je tam dobrý chládek v létě. Ale hlouběji radši nechodím. Nejsem totiž rkušená, abych se vypořádala z tamějšími obyvateli.
A teď to nejlepší! Za to jsem tomu Prašivničinému dědkovi nejvděčnější! Přemluvil ji, mohla chodit do kroužku: Umění se zbraněmi. Takže umím s mečem, palicí, trojzubcem…dále taky házet noži, hvězdicemi. A taky abych nebyli v pozdější době, umím střílet se zbraněmi jako je samopal, zduchovka i kulomet a jiné další.Umím také aktivovat pár bomb nebo je zneškodnit Jezdím tam v neděli. To se nepracuje. Byla jsem taky na nějakých soutěžích a vždy jsem skončila v první trojce. Prý jsem na tohle velmi nadaná! Žel když jsem měla jít na mistrovství republiky, Prašivince mě nepustila. Tohle jí nikdy v životě neodpustím! Tady v Prasinkách mám svoji katanu, jednu hvězdici a nefunkční zduchovku. Tak na tohle jsem ve svém životě nejvíc pyšná. Kdybych neměla Chroptící chýši a tenhle ten kroužek, dávno bych se zavraždila. Tohleto přece není život…ještě když mi Prašivnice všechno zakazuje. Jen tohleto mě drží při životě! Pořád ještě doufám, že se stane nějaký zázrak. Právě včera, teď je 24. června, jsem vzala tu její podělanou kočku, páč mě poškrábala, a přibodla ji za ocas nožem na dveře. Když ji Prašivince uviděla, mohla se přetrhnout. Jeminkote, Zlatinko, kdo ti to mohl udělat?! Neboj, hned tě sundám pusinko! To musela být určitě ta nevděčnice! Ta zmije jedna. No počkej, ta si to schytá, že si to bude pamatovat ještě půl roku! Tak tyhlety slova mi znějí teď v uších a cuká mi při tom v koutkách. Jako obvykle mě zavřela do černé komory a budu tam ještě do zitřeška. Prý mi nedá najíst ani napít! Ha! Je hloupá! Dávno jsem si tu vykopala tunel, abych se dostala ven. Tyto dny jsou pro mě jako dovolená. Chutné jídlo si ukradnu v hostinci, no a taky pití…třeba ze skladu wisky nebo vodku! J Ale nejradši mám dýňový džus. Do komory se vrátím vždy na čas jak mě chodí kontrolovat! Spím v Chroptící chýši. Ale teď už mě trestá malinko jinak. Škoda. Radši dělám nějaké vylomeniny, ať jdu do komory…naneštěstí tam jednou přišla poněkud dřív a zjistila, že tam nejsem. Proto teď vymýšlí jiné tresty. A když mě dá do komory, kontroluje mě dvakrát víc než před tím a tak jdu vždycky ven tak na hodinku a potom zase zpět. Jo a ještě jedna výhoda…umím celkem pěkně zpívat a tak mě Prašivince posílá do hospody, abych zazpívala hostům. Aspoň nemusím pracovat. No, zítra tam mám zase vystupovat. Dají mě za to prachy. Ale ta nána Prašivince mi je vždy vezme a koupí si za ně nový šaty nebo korále. Mě z toho nedá nic. Prý už dostávám mnohokrát víc, když u ní žiji! Asi tak na rok mám pořád stejné věci, které má rozkázané si prát jednou za měsíc, abychom šetřili vodou. Myju se jednou za týden a podle toho jsem i pořád špinavá! Tohle je fakt strašný život. Jak moc si přeju aby se změnil! Tak si to přeju!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 17. srpna 2007 v 12:21 | Reagovat

hmmm... tak celkem zajímavý, jen tak dál

2 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 17. srpna 2007 v 16:41 | Reagovat

Začíná to dobře, jdu honem na další...:)

3 Paige Paige | Web | 18. srpna 2007 v 16:56 | Reagovat

Není to špatný:-)

Tak piš dál, ať víme o co v tvý povídce jde

4 Ylil Ylil | Web | 21. srpna 2007 v 8:37 | Reagovat

super!!! ale jdu rychle na další!!! tahle byla taková seznamovací - ale napsala si to skvěle...

5 Adad Adad | E-mail | Web | 26. srpna 2007 v 22:14 | Reagovat

Je to zajímavé!!! Hned jdu na další...

6 Adad Adad | E-mail | Web | 27. srpna 2007 v 10:51 | Reagovat

Vypadá to zajímavě!!! Hned jdu na další...

7 verca verca | E-mail | Web | 27. září 2007 v 15:45 | Reagovat

ajo, zuatím to ujde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama