1.kapitola: Dřevěná loďka

16. srpna 2007 v 16:11 | Martina
Ták, a tady mám novou povídku! Doufám, že se vám bude líbit! Tak pište komentíky!




1.kapitola : Dřevěná loďka
Tento příběh začíná v přímořském městečku ve Francii. Píše se rok 1902 a jedenáctiletá holčička právě navštěvuje soukromou prestižní školu v tomto městě. Její rodiče jsou totiž zámožní. Emma si může dovolit, cokoliv si bude přát. Společně s bratrem Tommym a rodiči žijí ve svém luxusním sídle kousek od města. Smí se kamarádit pouze s dcerou děkana prestižní školy. Její rodiče jsou na ně velmi přísní a to bohužel ve všem. Čtyřikrát za den musí pročesávat své dlouhé rovné blonďaté vlasy. Čtyři hodiny musí hledět svýma čokoládově hnědýma očima do krásně upravených sešitů, ve kterých má zápisy z jednotlivých vyučovacích hodin.
"Matko, už musíme jít do školy. Prosím Vás, zavolejte i na Tomyho." řekla Emma matce, která právě v dlouhých červených šatech prošívaných rubíny, hrála na velkém černém křídle Bacha.
"Jistě Emmo. Tommy! Už jdete do školy!" zařvala na syna. Za chvíli přiběhl menší šestiletý hnědovlasý chlapec se zelenýma očima, které ve tmě zářily jako kočce. Bylo na něm vidět, že má vyloženě skvělou náladu a dokazoval mu to široký úsměv na tváři. Ten mu ale okamžitě zmizel po pohlavku, který mu uštědřila matka za to, že neměl pořádně učesané vlasy. Asi pět minut se služka snažila mu je učesat tak, jak by si to přála paní matka. Až potom mohla Emma v bílých krajkových šatičkách, kloboučku, balerínách, kloboučku a s paraplíčkem vzít svého mladšího bratra za ruku, nasednout do nejnovějšího modelu automobilu, přikázat šoférovi, aby se už konečně rozjel a čekat, kdy konečně zastaví. Ve škole vše proběhlo jako vždy. Dostala samé jedničky a s děkanovou dcerou Marianou si pohovořila o nadcházejících kontrolních pracích. Tento život vedle už od svých šesti let, když poprvé nastoupila do této školy. Byla vynikající a nadprůměrná žačka. Rodičům dělala samou radost a občas doučovala i svého bratra, kterého měla moc ráda. Spíš nejvíc z rodiny.
"Emmo, kdy už přijede řidič?" ptal se netrpělivě Tommy.
"Už by tu měl být. Ještě chvíli počkáme a když tak budeme muset jít po svých." odvětila Emma. Asi čtvrt hodiny ještě čekaly před obrovskou školou z pracně obroušeného kamene a s velkými okny, které se ze leskly na slunci. Načež se vydali středem rušné francouzské ulice k přístavu, kde měli odbočit doprava a pokračovat dále alejí vysokých dubů. Emma chtěla ještě chvíli počkat, ale Tommy už byl velmi nevrlý a tak radši šli. Zastavovali se u jednotlivých krámků s hračkami, oblečením, přívěšky i knihami.
"Emmo, podívej! Támhle je dřevěná loďka!" ukazoval Tommy chudým prstíčkem k výloze jednoho hračkářství.
"Můžu se tam jít podívat?" zeptal se nadšeně.
"Ne, Tommy. Musíme domů, rodiče se budou zlobit!" zakázala mu to přísně Emma. Tommy nešťastně sklopil hlavu a kráčel vedle ní jako tělo bez duše. Jak tak pokračovali dál v cestě, všimla si Emma moc hezké panenky, kterou držela malá holčička v ruce. Emma pustila Tomyho ruku a šla si prohlédnou pannu z blízka. Myslela, že když bude mít na konci školního roku zase samé jedničky a matce výstižně tu pannu popíše, tak jí ji koupí. I když jejich rodina vlastnila velké bohatství, děti si museli dárky zasloužit, zatímco matka utrácela za šperky a šaty skoro každý týden. Prý je to užitečnější než to harampádí co chtějí oni. Až se Emma nabažila pohledu na panenku zjistila, že Tommy nikde poblíž není. Ztratil se. Emma se zděsila a hystericky pobíhala po okolí a volala jeho jméno
"Tommy!" Skoro se rozplakala, když ho pořád nemohla nikde najít. Až teď si ale vzpomněla, že by mohl být v hračkářství, kde se mu líbila ta dřevěná loď. Rychle kličkovala mezi lidmi a uřícená vletěla do krámku. Tommy si tam bez obav prohlížel svůj objev a ještě jí k tomu zamával.
"Tommy! Tak tady jsi! To mi nesmíš dělat!" objala ho. Slíbila mu, že tu ještě teda chvíli pobudou. Sedla si do křesla a nespustila ho z očí. Strašně ji to nudila, protože byl pořád na stejném místě a tak usnula. Ale jen na chvilku. Okamžitě jak se probudila, zkontrolovala situaci. Naštěstí mluvil s prodavačem. Podívala se na hodinky a zjistila, že už je dost hodin.
"Tommy, jdeme!" okřikla ho.
"Počkej!" přišlo z jeho strany. Když pořád nechtěl odejít, řekla si, že musí jít za ním a slyšet, co mu ten šedivý prodavač říká.
"…mořští lidé žijí až na dně oceánu. Můj praprapradědeček tam byl. Otec mi o něm hodně vyprávěl a tomu zase jeho otec a tak dále. Tuto loď, která se ti líbí dědí naše rodina už dlouho. Říkal, že jen přes kouzlo, které je ukryté v této loďce se může dostat do-" nestihl prodavač dovyprávět.
"To není pravda, Tommy. Nevěř mu. Je to jen starý blázen, který si dělá srandu z malých dětí!" urazila prodavače nasupená Emma. Štvalo ji, že nějaký šedivý otrapa plní hlavu jejího bratra samými lžemi a nejspíš mu to Tommy všechno věří. Tommy si umínil, že neodejde odtud, dokud mu Emma tu loď nekoupí. Od prodavače dostali slevu na tři zlaté. Naštěstí Emma u sebe tři zlaté měla a tak mohli v klidu odejít. Tommy byl nadmíru spokojený a dokonce cesty už nepromluvil a místo toho se šťoural v do detailů vyrobené lodi. Emma byla ráda, když konečně byli doma.
"Dobrý den matko!" pozdravili jednohlasně.
"No konečně! Už jsem chtěla volat policii." ozvalo se klidně z vedlejšího pokoje.
"Můžu vědět, co se stalo s šoférem Ellem?" okamžitě se tázala Emma.
"Vážně onemocněl, zítra už nastupuje jiný. Nechápu, jak mohl z ničeho nic tak náhle onemocnět." vysvětlovala.
"To je mi líto." mrzelo to Emmu. Šoféra Ella měla ráda. Byl to starší pán, ale velmi příjemný a hodný. Celý den potom přemýšlela jen o šoférovi a prodavači. Navenek se Emma chovala velmi puntičkářsky a přísně, tak jak to chtěla její matka. Za to její bratr byl až moc aktivní a neustále vyváděl nějaké lumpárny. Záviděla mu. Přála si být taky taková, jako hrdinové dobrodružných románů, jež měla schované pod postelí, aby je její matka nenašla. Musela totiž číst pouze nějaké poučné knihy a ty ji zrovna nějak moc nebavily. Jejich otec přebýval skoro celý týden v Paříži. Nebyl vůbec doma. Pracoval tam. Z tohoto i z jiných důvodů si jejich matka našla milence, o kterém tajně věděla jen Emma. Od té doby v duši nenáviděla toho chlapa i matku. Celkově v tomto domě měla ráda jen svého bratra a mladičkou chůvu, která měla brzy odejít, protože čekala se svým manželem miminko.
O týden později se stala strašná věc. Bývalý šofér Ell zemřel a její bratr vážně onemocněl. Doktoři se dovtípili, že to je ta samá nemoc, která postihla jejich tehdejšího šoféra. Jelikož Emmy rodina byla bohatá, mohli si dovolit léky na tuto zhoubnou nemoc. Ale doktoři po dalším týdnu přišli z další velmi špatnou zprávou. Zavolali si jejich matku do pokoje na důvěrný rozhovor. Nechali však dveře maličko pootevřené.
"Paní Rawasová, vašemu synu zbývá asi kolem roku života…" řekl zachmuřeně jeden z nich. Emma, která celý rozhovor poslouchala za dveřmi, rázem zkoprněla a do očí se jí hrnuly slzy. Rozběhla se ven. Chtěla utéct neznámo kam, ale hlavně ať je z tohoto domu pryč! Chvíli si myslela, že je to snad zlý sen, ale pád do louže ji tvrdě vrátil do reality. Ani si nevšimla, že leje jako z konve. Ani se nezvedla. Dál nečinně ležela v blátě a hořce vzlykala. Našla ji až chůva, která se vracela ze stájí. Odvedla ji do své světničky a pozorně si poslechla celou událost. Rozplakala se taky. Stačila jen optimisticky dodat:
"Však oni za ten rok ještě něco vymyslí."
Od té doby se Emma ve škole výrazně zhoršila a na nikoho se neusmála. Jen na bratra a někdy na chůvu. Jak by jste se asi tvářili, kdybyste věděli, že váš milovaný člověk má asi rok života?
Jednou, jako každý den šla navštívit bratra. Sedla si k němu na postel a vyprávěla mu, co je škole nového nebo si vymyslela nějakou pohádku.
"Emmo, podáš mi tu loďku, kterou si mi tehdy koupila?" zeptal se naráz Tommy.
"Jistě, tady je." sundala ji z poličky a ochotně mu ji podala.
"Já vážně věřím, že je kouzelná." řekl.
"To není pravda. Ten muž lhal. Kdyby byla kouzelná, tak by si ji asi nechal, ne?" odporovala mu.
"NE! Já tomu věřím. Jsem teď nemocný a tak to musíš vyzkoušet ty! Prosím!" žadonil. Emma zavrtěla hlavou a chtěla dál pokračovat ve vyprávění pohádky. Tommy ji ale zastavil.
"Prosím, je to mé velké přání! Musíš to zkusit!" prosil dál ještě víc. Emma se nakonec rozhodla, že ji teda vyzkouší. Samozřejmě jako. Nevěřila ničemu, co říkal ten muž, ale chtěla Tomymu udělat radost.
"Tak jo! Zítra ti řeknu, jak to dopadlo, jo?" dělala nadšenou.
"Jé, díky! Mám tě rád sestřičko!" rozplakal se radostí. Potom mu Emma dovyprávěla celou pohádku. Načež odešla do svého pokoje i s dřevěnou loďkou. Položila ji ke dveřím a dál si jí nevšímala. Udělala si ještě pár úkolů a poté odešla na večeři. Hned po ní se vrátila zpět do pokoje. Jak překročila práh, zakopla o loď a roztáhla se jak široká tak dlouhá na koberci. Naštvala se a chtěla s ní třísknout o zem, ale neudělala to. Vypadla z ní totiž takový pomuchlaný nažloutlý pergamen. Pomalu ho otevřela a četla:
Jedno přání ti splním,
jestli si ho zasloužíš, to netvrdím;
pravý poklad ve svém srdci máš,
domov je to místo, kde ho ukrýváš;
Ten náš poklad najdeš,
když taky za svým srdcem půjdeš;
Ale víš kam?
Je to přece tam,
kde vlny šumí,
a bolest se tlumí.
Věř tomu, co cítíš,
a ne tomu, co vidíš;
srdce ti prozradí,
moře ti poradí;
dostaň se do mořských hlubin,
přežij tam nebo uhyň.
Opusť tento svět,
i když na několik let.
Přání bude splněno jest,
ty se pak můžeš vrátit zpět.
I.P. O'conell (důstojníkfrancouského námořnictva)
Emma si báseň přečetla ještě několikrát. Co když je to všechno pravda? Co když ten prodavač nelhal? začaly prolétávat myšlenky Emminou hlavou. Z rozjímání ji vytrhla až matka, která jí zase nadávala za to, že nespí.
Okamžitě, jak se vrátila ze školy, spěchala za bratrem, aby mu ukázala ten pergamen.
"Vždyť je to tak jednoduché! Musíš se dostat do mořských hlubin!" říkal jí.
"A to si už jako viděl člověka, který byl v mořských hlubinách několik let?!" zeptala se ho podrážděně. Chvíli bylo ticho,. Pak se znovu do řeči pustila Emma.
"Tak vidíš!"
"Musíš to aspoň zkusit! Emmo…!" naléhal. Emma tedy otráveně vstala, odešla do pokoje a položila loďku na svůj psací stůl. Chytila se jí oběma rukama a čekala.
"Jak to mám ssi udělat, že?" brblala si pro sebe. Čekala asi deset minu, ale nic se nedělo. a tak zase spěchala za bratrem.
"Nejde to. Vždyť jsem ti to říkala!" ohradila se.
"Počkej… musíš tomu věřit! ANO! To je ono! Tomu kouzlu musíš věřit!" vykřikl nadšeně. Emma nevěřícně kroutila hlavou nad jeho trpělivostí, načež se znovu odebrala do svého pokoje. Rozhodla se tedy, že to zkusí ještě jednou a to naposledy. Znovu se chytla loďky a zavřela oči. Představovala si svého uzdraveného bratra a, že plavou spolu ve vodě. Vydržela tak asi pět minut, ale nic se nedělo.
"No tak konec. Zkusila jsem to aspoň!" pohodila rukama a lehla si na postel. Chvilku ještě přemýšlela. Vzpomněla se, že v té básni psali o srdci. A tak znovu začala přemýšlet o bratrovi, jak mu přinesla nějaký lék a on se uzdravil. Zadívala se na dřevěnou loď a přemýšlela o všech chvílích, které spolu zažili. Jak tak tu loď pozorovala a myslela na všechny radostné chvíle s bratrem, začalo se něco neuvěřitelného dít. Z lodě pomalu vystupovalo bílé světlo až nakonec ozářilo celou místnost. Emma se nemohla dívat, dočista ji to oslepilo a …vcuclo! Už nebyla ve své pokoji, ale letěla jako vánek od jejich sídla do města, z města nad moře a … najednou spadla. Přímo do velkého modrého moře. Sice uměla plavat, ale topila se. Snažila se na co nejvíc zadržet dech, však proudy ji táhly dál do černých hlubin moře. Už dech nemohla zadržet a zkusila se nadechnout. myslela, že vdechne jen vodu, ale…Ona může pod vodou dýchat! Jde to! Ona se neutopila! prolétávali jí hlavou všelijaké myšlenky. Už ani nevnímala, že klesá stále níž a níž…do temna…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikola9 Nikola9 | Web | 16. srpna 2007 v 16:28 | Reagovat

Ahojky u mě na blogu je soutěžka kde musíš vymyslet co nejvíc slov na T,tak se zkus zapojit ;o).

2 verca verca | E-mail | Web | 16. srpna 2007 v 21:07 | Reagovat

čau, jestli seš tu právě ted, tak řekni ivči at se přihlásí na icq.

3 Snoopinka-22 Snoopinka-22 | Web | 16. srpna 2007 v 23:35 | Reagovat

u mě je bleskajda o diplomky tak se zapoj:)a zanechej komentík doufám že tě zaujme muj blog:-) a zapojíš se do bleskajdy a napíšeš aspon jeden komík

4 Ewilan Ewilan | Web | 17. srpna 2007 v 0:29 | Reagovat

Fiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiha!!! tak ja nemam slov, Marti! tohle je naprosto absolutne skvely! a ze se nestydis to takhle utnout, co ma chudak Ewilan ted delat? ja neusnu!!! bee!! jezis a jeste ta basnicka!!! to je uzasny! tesim se desne se tesim na dalsi, coz bude doufam brzy!!!:-))

PS: mam taky new kapcu:-))

5 Ewilan Ewilan | Web | 17. srpna 2007 v 0:31 | Reagovat

ete dodatek: byt tebou, tak bych tady tyhle reklamy netrpela! mno, uz mlcim:-))

6 Peťka Peťka | Web | 17. srpna 2007 v 13:10 | Reagovat

super povidky=)

7 Paige Paige | Web | 18. srpna 2007 v 17:08 | Reagovat

Tohle se mi líbí, zajímavé, napínavé, zatím super:))

8 Ylil Ylil | Web | 20. srpna 2007 v 22:59 | Reagovat

to je super...moc se mi to líbí...

9 sjdfs sjdfs | E-mail | Web | 10. srpna 2008 v 13:14 | Reagovat

to je pěkná loď, tak pěkná že by me zničila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama