První kapitola

29. května 2007 v 19:43 | Martina
Keith
Trest
Tento příběh začíná v menším anglickém městě Erynfordu. Dvanáctiletá Keith Airová je už odmalička sirotek. Nemá žádné příbuzné. Nikdo o jejích rodičích nic neví ani je nezná. Žije v dětském domově madame Urbowé, kde se jí vůbec nelíbí…
"Keith, nezapomeň zajít za Urbou do pracovny. Zase tě shání." připomněla jí malá brýlatá dívka s pihami na tvářích a širokým úsměvem.
"Nemusíš se kvůli tomu pořád křenit Alice!" naštvala se Keith. Byla to menší bruneta s modrýma průzračnýma očima. Vlasy měla dlouhé asi po lopatky a na sobě měla otrhanou bílou košili s krátkými manšestrovými kraťasy. Posadila se do červeného křesla a přemýšlela co má Urbě říct. Nakonec vstala a rozhodně kráčela do té Ďáblovy pracovny, jak nazývali Urbynu kancelář. Vystupovala po kamenném schodišti až k velkým dřevěným dveřím.
"Keith, ty to zvládneš." dodávala si odvahu. V kanceláři madame Urbowé už byla mockrát a vždy schytala nějaký trest a velmi dlouhé kázání. Ještě chvíli se rozmýšlela, potom tichounce zaklepala.
"Vstupte!" zaburácel hrubý hlas vychrtlé paní Urby.
"No konečně! To ti zase trvalo! Co jsi zase provedla Květušce Javorové?! Opětovaně si na tebe stěžuje. Tak aby sis to konečně uvědomila, že ubližuješ svým kamarádkám, dostáváš nový trest. Celý měsíc budeš čistit koupelny. Doufám, že už je to dostatečný trest za to co pořád provádíš!" vychrlila ze sebe Urba.
"Ale-." vložila se do řeči Keith, ale než stačila dopovědět větu, madame Urbowá ji zase přerušila.
"Žádné ale! A už mazej nebo ti ještě něco přidám!" zakřičela. Otevřela dveře a vystrčila ji z kanceláře pryč.
"No to je teda super!Čistit kvůli té nafoukané náně koupelny.Co proti mně pořád má?" syčela nasupeně Keith. Vydala se do dívčích ložnic najít Květu. Pokračovala dlouhou studenou chodbou až pokojům. V ložnici však nebyla.
"Už bude asi v jídelně. Aspoň se přezuji." sedla si na pomuchlanou postel. Její povlečení na rozdíl od jiných dívek bylo špinavé a pokrčené. Měla pouze malou dřevěnou skříň, která vrzala, když se otvírala.
Za chvíli měl být oběd. Přezula se do šedých rozšoupaných tenisek a pádila do jídelny. Dnes měli špenátovou polévku a koprovou omáčku s knedlíkem. K tomu měli ještě zavařené třešně.
"Tak tohle jíst nebudu!" vztekala se Květa Javorová.
"Máme ještě buchty s mákem pokud bys chtěla." šeptla jí do ucha madame Urbowá, která právě přišla. K tomu ještě na ni spiklenecky mrkla. Dále se vydala ke Keithině stolu.
"Tobě Keith nechutná? No to se podívejme," začala řvát přes celou jídelnu, "Keith nechutná oběd!"
Chudák Keith. Všichni to nesnědli, ale pouze jí nadává.
" To je vrchol! My ji tady živíme a ona jak se nám odvděčí! Ani nesní takovou dobrotu. Ať je vůbec ráda, že dostává najíst! Některé děti vůbec nedostávají najíst! Aby si pamatovala co má jíst , ode dneška bude každý den dostávat špenátovou polívku a koprovku!" po těchto slovech zmlkla a odkráčela ke svému speciálnímu stolu, kde už měla nachystanou pečenou kačenu. Od stolu kde seděla Květa a její spolek se rozléhal smích po celé jídelně.
"Tak a teď už toho mám doopravdy dost! Nevím co jsem vám kdy udělala, že jste na mě taková. Nebudu vás poslouchat, nejsem otrok abych dělala všechny práce jako uklízečka a ještě za to budu kárána. Umývejte si ty koupelny sama. A ty se pořád nesměj ty žalobníčku!"
okřikla Květu a madame Urbowou. Urba se zarazila. Za to Javorová se rozchechtala ještě víc. To neměla dělat. Keith k ní přiběhla a koprovou omáčku i s knedlíkem jí rozmázla po obličeji. Po této aférce odběhla z jídelny pryč.
Přiběhla na hřiště a sedla si na houpačku. Slzy měla na krajíčku. Nakonec to nevydržela a rozplakala se. Asi po dvou minutách se začala procházet po hřišti. Pozorovala okolní kytky a pestrobarevné motýly, jejíchž křídla se leskly na slunci. Obdivovala taky mravence,
kteří se snažili odvléct asi padesátkrát větší mouchu než byli oni sami do nedalekého mraveniště. Posadila se do trávy. Vedle ní na listu přistála beruška. Keith se moc líbila. Vzala ji do ruky a nechala ji ať lozí z jedné ruky na druhou. Najednou se jí chtělo spát. Zavřela oči a usnula. Snila o tom, že si najde kamarády a nebude žít v tomto hrozném dětském domově s nejhorší ženskou na světě - madame Urbowou. Zdálo se jí taky, že se dostane do jiného světa a najde tam svou rodinu. Když byla malé miminko, byla u chůvy, která už bohužel zemřela. Od svých pěti let vyrůstala v tomto dětském domově, kde se kamarádila s Maybin, která už naneštěstí svou rodinu našla před dvěma roky. Madame Urbowá proti Keith poštvala všechny dívky, pouze Maybin věřila, že to co o ní říká není pravda. Už od té doby si klade otázku co madame Urbowé udělala, že ji tak nesnáší. Však odpovědi se jí nikdy nedostalo. Místo toho jí řekla, že to ví nejlíp sama, kvůli chování. Ale chování to být nemohlo, jelikož více dívek se chová o dost hůř a ty jen chválí. Probudil ji křik, který se k ní stále více blížil. Byla to madame Urbowá, která už stačila zjistit, kam se Keith ztratila.
"Tu aféru, kterou si předvedla na obědě byla poslední kapka mé trpělivosti. Právě jsem volala do polepšovny La Magaha. Samozřejmě že tě přijmou a budeš tam přes celý školní rok. Odjíždíš hned zítra, když škola začíná až za dva týdny." řekla a zákeřně se na Keith usmála.
"Rozumím. Jdu si sbalit své věci." pípla a loudala se směrem k budově. Po cestě přemýšlela jestli je to pro ni vlastně trest. Už neuvidí madame Urbowou ani tu nafoukanou Květu Javorovou. Nebude tam dělat uklizečku a jíst ty příšerné jídla. Co ji vlastně v polepšovně čeká? Bude tam mít přísný režim a konečně si po roku najde doopravdickou kamarádku? Tyto i jiné otázky jí míhaly hlavou. Nevěděla, jestli se má těšit nebo mít strach…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se ti líbí první kapitola povídky Keith?

Mazéééc! 71.4% (5)
Jde to! 28.6% (2)
Hrůza! 0% (0)

Komentáře

1 Peťka Peťka | Web | 10. srpna 2007 v 7:56 | Reagovat

týýý jo.. tak to je drsnýýýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama