Květen 2007

Druhá kapitola

29. května 2007 v 19:45 | Martina
Polepšovna
Celou noc nemohla spát. Až asi o pěti ráno na chvilku usnula. Zdálo se jí jak ji madame Urbowá bije rákoskou a potom předává nějaké příšeře, která pracuje v polepšovně La Magaha. Potom ji zavřeli do klece a dávali jí na jídlo pouze tvrdý chléb a vodu. Aby to nebylo všechno, přišel kat s velkou sekerou. Položil Keith hlavu na dřevo a rozmáchl se. V tom se Keith probudila. Byla celá od potu a rychle jí bušilo srdce. Bylo už půl osmé. V osm ji měla Urba odvést do dvě stě kilometrů vzdáleného Birminghamu, kde bude po celých deset měsíců učit slušnému chování. Jenom na letní prázdniny přijede zpět do dětského domova madame Urbowé. Vstala, oblékla se do svých nejlepších šatů, což byly sametově červené s bílými krajkami. K tomu byl i klobouček s pavím perem. Tyto šaty dostala už před třemi roky od neznámého odesílatele. Tehdy z toho byl velký poprask. Všichni chtěli zjistit kdo je poslal, nejvíc samozřejmě Keith a nečekaně i madame Urbowá. Keith si myslela, že konečně najde někoho ze své rodiny, ale po něm jakoby se slehla zem. Případ byl uzavřen. Madame Urbowá vypadala zděšeně, jak kdyby o něčem věděla co neví Keith. Všechny dívky Keith šaty záviděly a madame Urbowá s tím nic nemohla nic udělat, protože v dopisu který s nimi přišel bylo napsáno, že tyto šaty jsou pouze pro Keith. Pokud se někdo pokusí šaty ukrást, ruka ho bude pálit do té doby, dokud je nevrátí. Pokoušelo se o to pár dívek a opravdu ruka je pálila tak, že šaty okamžitě vrátily. Mimochodem, pokoušela se o to i madame Urbowá. Ta vřeštěla když šaty ukradla. Když se na to přišlo, měla hodně práce se vůbec obhájit, že není zlodějka. Jak to ten odesílatel udělal bylo záhadou. Šaty prošli mnoho laboratořemi těch nejzkušenějších odborníků, však nikdo to nedokázal vysvětlit. Po delší době byly šaty vráceny majiteli a nad touto záhadou všichni zůstali jen vrtět hlavou. Madame Urbowá dokonce Keith někdy nazývala čarodějnicí. I kvůli tomuto případu se s Keith hodně dívek nebavilo. I Maybin nevěděla jestli se sní má ještě bavit. V té době jejich kamarádství prošlo velmi těžkou zkouškou, ale to přešlo a bavili se spolu stejně dobře jako dřív. Teď má odejít z toho místa kde žije už kolem sedmi let.
Až si oblékla své oblíbené šaty, šla si ještě do koupelny umýt obličej a vyčistit zuby. Jsou to její poslední minuty pobytu v dětském domově za tento rok. Potom sešla ze schodů dolů a vydala se dlouhou chodbou i se zavazadly čekat před budovu. Naštěstí čekat už nemusela. Madame Urbowá tam už seděla ve svém fordu.
"Kde se zase flákáš?" nadávala zase madame Urbowá.
"Ještě není osm, tak co pořád máte. Jsem tu ještě s předstihem!" obořila se na ni Keith. Madame Urbowá nevěřila svým uším.
"Co si myslíš?! Že takový malý fracek jako seš ty mi tady bude odporovat?!" vypískla.
"Už se těším až konečně budeš pryč. Dělala jsi mi tu samé potíže." dodala ještě. Keith ji už neposlouchala. Hodila zavazadla do kufru, nasedla do auta a připoutala se. Teď už jen čekala až se auto rozjede. A konečně. Rozloučila se svým bývalým domovem, který se stále zmenšoval až se ztratil za kopci.
Dorazily asi po dvou hodinách do města. Keith ještě nikdy ve větším městě nebyla. Měla ráda přírodu. Město je jen beton, budovy a sem tam nějaký strom, proto se jí vůbec nezamlouvalo. Kličkovaly ulicemi až k nižšímu domu s žlutým nátěrem. Hlavním vchodem vešli do prostorné chodby. Šlapaly po schodech do nejvyššího patra, kde měl pracovnu ředitel této polepšovny. Na dveřích si Keith přečetla jeho jméno MgDied. MUDR. Astor Hüzal. Madame Urbowá jemně zaklepala na dveře. Chvíli čekaly. Potom Urba otevřela a za sebou táhla i Keith, které se dovnitř moc nechtělo. Usadily se do velkých zelených bavlněných židlí se zvláštními znaky, které Keith ještě nikdy neviděla. Nejen znaky, ale celá tato místnost byla něčím jiná. Po stěnách vysely gobelíny a knihy byli psány nějakým divným jazykem. Celou pracovnou se šířila zvláštní lahodná vůně.
"Máte zvláštní ředitelnu pane Hüzale." začala madame Urbowá.
"To ano, ano. Mám poněkud jiné koníčky než většina lidí." přitakal profesor, který byl celou dobu otočený směrem ke knihově, kde právě schovával jednu ze svých knih. Byl vyšší se stříbrnými vousy i vlasy. K tomu malé stříbrné brýle, které mu tak tak drželi na nose.
"To jsem nevěděla, že existují i stříbrné vlasy i vousy. To jste si nechal obarvit?" ptala se zvědavá Keith. Za to dostala od madame Urbowé pohlavek.
"Nechápu proč jste jí dala pohlavek. Vždyť nic neprovedla." Usmál se na mrkl na Keith. Ta se zaradovala. Konečně se jí po tolika letech někdo zastal.
"No víte…," zamlouvala Urba, "ona je hodně drzá a proto jsme taky tady. Přede všemi mě i její kamarádku ztrapnila a ještě jí koprovou omáčku rozetřela po obličeji-." řekla Urba.
"Zasloužila si to!" přidala se Keith. Však schytala další pohlavek.
"Vždyť to vidíte…Dále taky neplní úkoly, které jí zadávám-." pokračuje Urba.
"To není pravda!" odsekla Keith. Urba se rozmáchla, aby jí dala další pohlavek.Keith uhnula. Potom madame Urbowá sršela zlostí a měla sto chutí Keith pořádně zpráskat, ale ovládla se.
"Už jsem se rozhodl. Keith tu zůstane a vy se můžete vrátit zpět domů. Bohužel vaše chování vůči dětem není také, jaké by mělo být. Proto asi napíšu stížnost na ministerstvo. No, ještě uvidím. Tak nashledanou madame Urbowá." skočil jim do rozhovoru a klidným hlasem pronesl své rozhodnutí.
"Děkuji, nashledanou…"ozvala se tichounkým hlasem zaskočená madame Urbowá. Keith jenom zírala s otevřenou pusou jak vyhodil Urbu.
"A teď k tobě děvenko. Doufám, že víš co znamená slovo polepšovna. Takže budeš na pokoji společně se čtyřmi novými dívkami. Počkej chvíli tady. Ještě si něco musím zařídit. Až se vrátím, povím ti denní řád." po těchto slovech odešel. Keith nejvíce zaujala knihovna. Okamžitě přiskočila ke knize, která byla nejblíže a otevřela ji. Kniha byla psána různými klikyháky a doplněna obrázky. Třeba jezdci na dracích se Keith zalíbili nejvíc. Dále tam taky byli nějací zvláštní rasy. Taky tam objevila i obrázky s lektvary, zázračnými holemi a kameny, na kterých byli podobné znaky jako na křeslech.
"Tak tady to bude ještě hodně zajímavé." pomyslela si. Mezitím jak si prohlížela knihovnu se vrátil i profesor a bedlivě ji pozoroval.
"P-promiňte…já-já se vám n-n-nechtěla hrabat ve věcech…" koktala Keith.
"To nevadí. Vidím, že vás fantazie zajímá." odpověděl s úsměvem.
"Jak to víte? Vždyť každé dítě je zvědavé a prohlíží si vše co ještě neviděl. Mě fantazie hodně zajímá a nevím co to tu máte za knihy. Jsou prazvláštní. Takové složité písmo jsem v životě neviděla a ty znaky, které máte na křeslech jsou stejné jako v knížce. Má to spolu nějakou souvislost profesore?" zahrnula ho otázkami.
"Uklidni se děvče. Všechno jde po pořádku a máme ještě hodně času.Všechno se včas dozvíš. Jsi hodně všímavá, to musím uznat. Teď je na řadě tvůj denní rozvrh. Tady máš lístek." řekl klidně.
"Ale profesore, na papírku není nic napsané?" hodila po něm tázavý pohled.
"Pozorně se dívej." vybídl ji. Když se Keith znovu podívala na lístek, byl tam celý řád napsaný krasopisným zlatavým písmem, které ozařovalo místnost. Keith byla ohromena.
"Jak jste to udělal?" vyzvídala.
"Už jsem říkal. Všechno se včas dozvíš. A teď alou do pokoje." řekl.
"Ještě něco profesore. Máte moc příjemný hlas a děkuji, že jste mě vysvobodil od Urby. Ten se pousmál otevřel jí dveře a doprovodil do pokoje. Byl menší, ale útulný. Konečně měla velkou skříň na oblečení. Jen ta postel ji mrzla. Byla dřevěná a křupalo v ní. Na pokoji byla s Nikolou, Kate, Olivií a Rose. Ale ani jedna se jí moc nezamlouvala. Lehla si a přemýšlela o tomto dnu a co jí potká ten další po tom co dneska zažila. Byla už hodně unavená, tak usnula.
Ráno se všemi čtyřmi dívkami šli do koupelny. Tam se potkaly s jinými děvčaty z vyšších ročníků.
"Nebojte se. Jsou tady i kluci, ale ti mají ložnice i koupelny v nižším patru." vysvětlovala a přitom se smála.
"Na to, že jsme v polepšovně to tu tak nevypadá." Podotkla Rose.
Ostatní dívky se jen rozesmály a odběhly. Keith se vrátila na pokoj a četla si co bylo napsáno v denním režimu do konce prázdnin:
Pondělí
Ráno: Uklízení pokojů
Odpoledne: Sezení v kruhu
Večer: Slyšení u profesora
Úterý
Volno
Sezení v kruhu
Slyš. Prof.
Středa
Volno
Sezení v kruhu
Slyš.Prof.
Čtvrtek
Výlet
Výlet
Volno
Pátek
Volno
Sport
Jízda na koni
Sobota
Uklízení kuchyně
Uklízení koupelen
Uklízení jídelny a WC
Neděle
Volno
Volno
Slyš.Prof.
Snídaně měla být v 8:00 hodin. Oběd v 12:00 hodin a večeře v 18.00 hodin.
"Tak to je super!" vřískla. Co je vlastně toto vůbec za polepšovnu?
Profesor onemocněl takže se sezení u profesora týden a tři dny nekonali. Výlet měli pouze jeden a to do muzea historických památek. Na koně taky nebyli. Keith to štvalo, že tolik málo věcí se dělalo, když ten rozvrh byl přímo úžasný podle ní. Ještě vůbec nevěděla kam bude chodit do školy a jak se na tom papírku objevil sám od sebe rozvrh. Ještě jí vrtali hlavou znaky na zelených křeslech, které byly i v zvláštně psaných knížkách. Dnes konečně měla první sezení u profesora, jež se už uzdravil. Pozítří měla začat škola. Nevěděla ani kolik sešitů a knížek si má nakoupit, aby mohla studovat. Celé dny trávila čtením fantazy knížek, které dostala od profesora jako dárek, že patřím do jejich polepšovny. Byly velmi zajímavé. Keith se od nich pořád nemohla odtrhnout, když musela jít pracovat nebo jít dělat nějakou jinou nakázanou činnost. Nejvíce se těšila na profesora a na všechna vysvětlení toho všeho, co se zde událo. Aby pořád nepřemýšlela o nadcházejícím večeru, začetla se do poslední knížky. Nechala si ji na konec, protože už z obalu vyplývalo, že bude něčím jiná. Vyprávěla o dobrodruhovi, který se vydal zachránit svou unesenou dceru bez jakékoliv pomoci. Musel přemoct obávaného lorda, který už měl na svědomí přes tisíce vražd nevinných lidí a jiných ras.Čas ubíhal a Keith si ani nevšimla, že má zachvěli jít na večeři. Připomněla jí to až Kate, která si šla na pokoj převléct.

První kapitola

29. května 2007 v 19:43 | Martina
Keith
Trest
Tento příběh začíná v menším anglickém městě Erynfordu. Dvanáctiletá Keith Airová je už odmalička sirotek. Nemá žádné příbuzné. Nikdo o jejích rodičích nic neví ani je nezná. Žije v dětském domově madame Urbowé, kde se jí vůbec nelíbí…
"Keith, nezapomeň zajít za Urbou do pracovny. Zase tě shání." připomněla jí malá brýlatá dívka s pihami na tvářích a širokým úsměvem.
"Nemusíš se kvůli tomu pořád křenit Alice!" naštvala se Keith. Byla to menší bruneta s modrýma průzračnýma očima. Vlasy měla dlouhé asi po lopatky a na sobě měla otrhanou bílou košili s krátkými manšestrovými kraťasy. Posadila se do červeného křesla a přemýšlela co má Urbě říct. Nakonec vstala a rozhodně kráčela do té Ďáblovy pracovny, jak nazývali Urbynu kancelář. Vystupovala po kamenném schodišti až k velkým dřevěným dveřím.
"Keith, ty to zvládneš." dodávala si odvahu. V kanceláři madame Urbowé už byla mockrát a vždy schytala nějaký trest a velmi dlouhé kázání. Ještě chvíli se rozmýšlela, potom tichounce zaklepala.
"Vstupte!" zaburácel hrubý hlas vychrtlé paní Urby.
"No konečně! To ti zase trvalo! Co jsi zase provedla Květušce Javorové?! Opětovaně si na tebe stěžuje. Tak aby sis to konečně uvědomila, že ubližuješ svým kamarádkám, dostáváš nový trest. Celý měsíc budeš čistit koupelny. Doufám, že už je to dostatečný trest za to co pořád provádíš!" vychrlila ze sebe Urba.
"Ale-." vložila se do řeči Keith, ale než stačila dopovědět větu, madame Urbowá ji zase přerušila.
"Žádné ale! A už mazej nebo ti ještě něco přidám!" zakřičela. Otevřela dveře a vystrčila ji z kanceláře pryč.
"No to je teda super!Čistit kvůli té nafoukané náně koupelny.Co proti mně pořád má?" syčela nasupeně Keith. Vydala se do dívčích ložnic najít Květu. Pokračovala dlouhou studenou chodbou až pokojům. V ložnici však nebyla.
"Už bude asi v jídelně. Aspoň se přezuji." sedla si na pomuchlanou postel. Její povlečení na rozdíl od jiných dívek bylo špinavé a pokrčené. Měla pouze malou dřevěnou skříň, která vrzala, když se otvírala.
Za chvíli měl být oběd. Přezula se do šedých rozšoupaných tenisek a pádila do jídelny. Dnes měli špenátovou polévku a koprovou omáčku s knedlíkem. K tomu měli ještě zavařené třešně.
"Tak tohle jíst nebudu!" vztekala se Květa Javorová.
"Máme ještě buchty s mákem pokud bys chtěla." šeptla jí do ucha madame Urbowá, která právě přišla. K tomu ještě na ni spiklenecky mrkla. Dále se vydala ke Keithině stolu.
"Tobě Keith nechutná? No to se podívejme," začala řvát přes celou jídelnu, "Keith nechutná oběd!"
Chudák Keith. Všichni to nesnědli, ale pouze jí nadává.
" To je vrchol! My ji tady živíme a ona jak se nám odvděčí! Ani nesní takovou dobrotu. Ať je vůbec ráda, že dostává najíst! Některé děti vůbec nedostávají najíst! Aby si pamatovala co má jíst , ode dneška bude každý den dostávat špenátovou polívku a koprovku!" po těchto slovech zmlkla a odkráčela ke svému speciálnímu stolu, kde už měla nachystanou pečenou kačenu. Od stolu kde seděla Květa a její spolek se rozléhal smích po celé jídelně.
"Tak a teď už toho mám doopravdy dost! Nevím co jsem vám kdy udělala, že jste na mě taková. Nebudu vás poslouchat, nejsem otrok abych dělala všechny práce jako uklízečka a ještě za to budu kárána. Umývejte si ty koupelny sama. A ty se pořád nesměj ty žalobníčku!"
okřikla Květu a madame Urbowou. Urba se zarazila. Za to Javorová se rozchechtala ještě víc. To neměla dělat. Keith k ní přiběhla a koprovou omáčku i s knedlíkem jí rozmázla po obličeji. Po této aférce odběhla z jídelny pryč.
Přiběhla na hřiště a sedla si na houpačku. Slzy měla na krajíčku. Nakonec to nevydržela a rozplakala se. Asi po dvou minutách se začala procházet po hřišti. Pozorovala okolní kytky a pestrobarevné motýly, jejíchž křídla se leskly na slunci. Obdivovala taky mravence,
kteří se snažili odvléct asi padesátkrát větší mouchu než byli oni sami do nedalekého mraveniště. Posadila se do trávy. Vedle ní na listu přistála beruška. Keith se moc líbila. Vzala ji do ruky a nechala ji ať lozí z jedné ruky na druhou. Najednou se jí chtělo spát. Zavřela oči a usnula. Snila o tom, že si najde kamarády a nebude žít v tomto hrozném dětském domově s nejhorší ženskou na světě - madame Urbowou. Zdálo se jí taky, že se dostane do jiného světa a najde tam svou rodinu. Když byla malé miminko, byla u chůvy, která už bohužel zemřela. Od svých pěti let vyrůstala v tomto dětském domově, kde se kamarádila s Maybin, která už naneštěstí svou rodinu našla před dvěma roky. Madame Urbowá proti Keith poštvala všechny dívky, pouze Maybin věřila, že to co o ní říká není pravda. Už od té doby si klade otázku co madame Urbowé udělala, že ji tak nesnáší. Však odpovědi se jí nikdy nedostalo. Místo toho jí řekla, že to ví nejlíp sama, kvůli chování. Ale chování to být nemohlo, jelikož více dívek se chová o dost hůř a ty jen chválí. Probudil ji křik, který se k ní stále více blížil. Byla to madame Urbowá, která už stačila zjistit, kam se Keith ztratila.
"Tu aféru, kterou si předvedla na obědě byla poslední kapka mé trpělivosti. Právě jsem volala do polepšovny La Magaha. Samozřejmě že tě přijmou a budeš tam přes celý školní rok. Odjíždíš hned zítra, když škola začíná až za dva týdny." řekla a zákeřně se na Keith usmála.
"Rozumím. Jdu si sbalit své věci." pípla a loudala se směrem k budově. Po cestě přemýšlela jestli je to pro ni vlastně trest. Už neuvidí madame Urbowou ani tu nafoukanou Květu Javorovou. Nebude tam dělat uklizečku a jíst ty příšerné jídla. Co ji vlastně v polepšovně čeká? Bude tam mít přísný režim a konečně si po roku najde doopravdickou kamarádku? Tyto i jiné otázky jí míhaly hlavou. Nevěděla, jestli se má těšit nebo mít strach…

Avril Lavigne-Girlfriend

29. května 2007 v 19:16 | Martina |  Texty písniček
Girlfriend
Chorus:
Hey hey, you you
I don't like your girlfriend
No way, no way
I think you need a new one
Hey hey, you you
I could be your girlfriend
Hey hey, you you
I know that you like me
No way, no way
No it's not a secret
Hey hey, you you
I want to be your girlfriend
You're so fine, I want you mine
You're so delicious, I think about you all the time
You're so addictive, don't you know?
What I can do to make you feel alrigh?
Don't prebend
I think you know I'm damn precious
And hell, yeah
I'm the mother fucking princess
I can tell you like me, too
And you knot I'm right
She's like so whatever
You can do so much better
I think we should get together now
And that's what everyone's talking about
Chorus:
I can see the way, I see the way you look at me
And even when you look away
I know you think of me
I know you talk about me all the time
Again and again
So come over here and tellme what I wanna hear
Better, yet,make your girlfriend disappear
I don't wanna hear you say her name
Ever again (ever again again again)
She's like so whatever
And you can do so much better
I think we should get together now
And that's what everyone's talking about
Chorus
In a sekond
You'll be wrapped around my finger
Cause I can, cause I can do it better
There's no other, so when's it gonna sink in
She's so stupid
What the hell were you thinking?
In a second you'll be wrapped around my finger
Cause I can, cause I can do it better
There's no other, so when's it gonna sink in?
She's stupid, what the hell were you thinking?
Chorus (2x)
Přítelkyně
Refrén:
Hej, hej, ty, no ty
Nemám ráda tvou přítelkyni
Ani trochu, ani trochu
Myslím, že potřebuješ novou
Hej, hej, ty, no ty
Mohla bych být tvou přítelkyní
Hej, hej, ty, no ty
Vím, že se ti líbím
Žádný vytáčky
To není tajemství
Hej, hej, ty, no ty
Chci být tvou přítelkyní
Jsi třída, chci tě mít
Jsi tak sexy, pořád na tebe myslím
Jsem tebou posedlá, cožpak mi nevěříš?
Co mám udělat aby ses cítil fajn?
Nepředstírej
Myslím, že víš, že jsem zatraceně žádoucí
A ksakru, jo
Jsem zatracená princezna
Vidím, že se ti taky líbím
A víš, že mám pravdu
Je tak obyčejná
Mohl bys mít něco mnohem lepšího
Myslím, že bychom se k sobě hodili
A o tom taky všichni mluví…
Refrén:
Přeně vidím, vidím jak se na mě díváš
A dokonce, když se díváš stranou
Vím, že na mě myslíš
Vím, že o mě pořád mluvíš
Znovu a znovu
Tak sem pojď a řekni mi, co chci slyšet
Nebo ještě lépe: zařiď, aby tvoje přítelkyně zmizela
Nechci, abys vyslovil její jméno
Ještě někdy (ještě někdy, někdy, někdy)
Je tak obyčejná
Ty můžeš mít něco mnohem lepšího
Myslím, že bychom se k sobě hodili
A o tom taky všichni mluví…
Refrén
Za vteřinku
Si tě otočím kolem prstu
Protože to umím, protože to umím dělat líp
Neexistuje lepší než já, chápeš to už konečně
Je tak hloupá
Co sis ksakru myslel?
Za vteřinku si tě omotám kolem prstu
Protože to umím, protože to umím dělat líp
Neexistuje lepší než já, chápeš to už konečně
Je tak hloupá, co sis ksakru myslel?



Lucinčin krásný blogík

29. května 2007 v 12:01 | Martina |  Spřátelené blogy
Semky určitě běžte se podívat na mývaly!!!

Fotky herců z Buffy

29. května 2007 v 11:59 | Martina |  Obrázky

Ivončin blogík

25. května 2007 v 14:21 | Martina |  Spřátelené blogy
Semky bežte!

Verčin blog

25. května 2007 v 12:31 | Martina |  Spřátelené blogy
Toto je můj první spřátelený blog!

Bleskowka 1-konec

25. května 2007 v 12:27 | Martina |  Bleskowky
1) Kde si myslíte že leží Lipov (okres, nějaké větší město)
2) co je to špuntkvaně
3) jak se jmenuje strýc Eragona
(je to na diplomky)

Hádanka 1

20. května 2007 v 16:22 | Martina |  Hádanky
Víš, jak se pozná, že blondýnka posílala e-mail?
( První tři za zprávnou nabo přibližnou odpovědí ode mě získají diplomek!)

Hlášky 2

20. května 2007 v 16:18 | Martina
1) Princip zatloukání hřebíků: Aby ses neuhodila kladivem do ruky, přidržuj si vždy hřebík oběma rukama.
2)Láska je neskutečně drahá věc, což ovšem pochopíš, až ji ztratíš!
3) Srdce je orgán, který v těle necítíme, ale když je zraněné, bolí ze všech úrazů nejvíc!

Hlášky 1

20. května 2007 v 16:14 | Martina
1) Koupit psa je jediný způsob, jak získat za peníze lásku!!!!
2) Špatný přítel je jako stín. Za slunečného počasí se ho nezbavíš, ale když se zamračí, nenajdeš ho!
3) Existují dva druhy náplastí: ta, která nejde přilepit, a ta, která nejde odlepit!!!

vtip 3: Jeden z Kameňákova

20. května 2007 v 16:10 | Martina |  Vtípky
Pepíček:" Maminko, ve škole se mi dědti smějí, že vypadám jako netvor. Že lžou?"
Maminka:" Nic si z toho nedělej, Pepíčku, zavři i to třetí očičko a spi už! "

Vtip 2 :TEORIE NA JEDNIČKU!

20. května 2007 v 16:05 | Martina |  Vtípky
Baví se tri studenti policejní akademie,jak dopadli u zkoušek.
První: "Píšťalku mám za jedna,pendrek taky, ale češtinu za 5!!! Měl jsem vyskloňovat slovo Paříž, a já napsal-paříš,pařím,paříme....."
Druhý: "Já taky zblbnul až tu češtinu. Skloňoval jsem slovo zeměkoule, a když jsem napsal ze mě koule, z tebe koule, z něho koule, tak mi to neuznali."
Třetí se usmívá: "To já dopadl výborně i v češtině. Skloňoval jsem slovo město a když jsem napsal-mně sto, tobě sto, náčelníkovi pětikilo, dostal jsem za 1!!!!!"

vtip 1

20. května 2007 v 15:57 | Martina |  Vtípky
Muž na tržnici u vietnamského stánku s oblečením :
"Za kolik je ta bunda?"
"Pětet."
"Tady je ale nějaký flek."
"Tyrysta!"
"Dáte mi na to paragon?"
"Dvětě!"
"A ukážete mi nějaké povolení k prodeji?"
"To je dájek!"

Uvítání

18. května 2007 v 12:31 | Martina |  Obrázky
Vítám vás na mém novém blogu!